Spolu mimo školu - 1.B 2020

7.9.2020 - 9.9.2020

Adaptační pobyt třídy 1.B a jejich třídní učitelky.

Také této třídě vyšlo na jejich adapťák krásné počasí a stejně jako jejich spolužáci z céčka si i 20 studentů z béčka kurz užívalo plnými doušky. Tento turnus připravil a lektorsky vedl tým z Plzně pod vedením Pepy Perka.


Hodnocení účastníků

Hodnocení třídní učitelky:

Forma ani obsah adaptačního kurzu už pro mne nejsou novinkou, ať už z vlastní zkušenosti nebo zprostředkovaně vím, že myšlenka pokusit se stmelit kolektiv nové třídy na počátku studia je jedním z faktorů, které mohou ovlivnit první (a často určující) dojmy ze vznikajícího třídního kolektivu, vzájemné vztahy, sympatie atd. Co je pro mne vždycky malou neznámou je lektorský tým, složení třídy a skutečný průběh „akce”.

V mém případě vyšlo všechno na výbornou. Tým z Plzně je sehraný, zkušený, má propracovanou metodiku a navíc jde o lidi, se kterými je zábava, což je pro člověka v pozici třídního/třídní po ukončení denního programu velký bonus. Ať už se však tým připraví sebelépe, vždycky je nějaké procento „náhody“, se kterou se předem počítat nedá a záleží na mnoha okolnostech, jak se program připravený na papíře převtělí ve skutečnost. Musím s úlevou říct, že podle toho, co jsem viděla, slyšela, pozorovala nebo vycítila, jsme měli letos šťastný los a nezaznamenala jsem nic, co by bránilo hladkému průběhu nebo zkrátka „drhlo“.

Aktivity byly vhodně kombinované, děti si užily krásného počasí venku, měly možnost poznat alespoň nejbližší okolí, zašly do přírody. Jednotlivé úkoly, hry a další aktivity plnily bez diskuzí, z fotodokumentace je jasné, že leckdy taky s vervou a odhodláním. Jednotlivé skupinky a týmy se průběžně obměňovaly, takže dle mého názoru neexistuje člověk, který by si za těch pár dní nestihl vyměnit pár slov nebo rad se všemi ze třídy, obavy některých, že si nebudou až do konce roku pamatovat jména všech spolužáků už jsou teď stoprocentně liché. Já jsem až na výjimky plnila roli pilného pozorovatele a jsem vděčná, že se mi prostřednictvím celé škály činností odhalila alespoň zčásti osobnostní stránka mých žáků, kterou ve třídě při hodině není úplně lehké vnímat nebo registrovat, ať už kvůli počtu nebo objemu práce. Je skvělé vědět, na koho se obrátit, když je potřeba něco zorganizovat, něco vyřídit, s něčím pomoct nebo třeba jen „odlehčit“. Bez kurzu bych postupem času zřejmě většinu toho také zjistila, ale trvalo by to nepoměrně déle a dalo by mi to určitě víc práce, nehledě na přirozené podmínky a správné rozpoložení nebo atmosféru.

Skvělé se mi zdá právě to, že na adaptačním kurzu nejsou děti ve „školním“ prostředí, nestresují se žádným hodnocením ani tím, jak se na ně budou dívat spolužáci vzhledem k tomu, jak jim to ve škole jde nebo nejde. Nedostávají žádný „cejch“ podle toho, jak se učí, ostatní si je zařadí podle toho, jak se (přirozeně) chovají, zkrátka jací jsou, jak se staví k ostatním. V případě mé nové třídy jsem moc ráda, že jsem nikdy neviděla, že by stál někdo „opodál“, zůstal mimo skupinu, že by ho zkrátka ostatní „nebrali“. Pro mě z toho vyplývá, že každé z těch dětí má určitý potenciál — a nemusí to nutně souviset s výbornými výsledky na vysvědčení. Navzájem se dokázaly podpořit, projevit si důvěru, ocenit přednosti, udělat si ze sebe legraci.

Spokojenost z mé strany mohu už tradičně vyjádřit i s dejme tomu materiálně-praktickou stránkou kurzu, tedy ubytováním, stravou nebo vybavením. Děti i já jsme rozhodně ocenili místní wifi, příjemné prostory k posezení v podkroví i chutné porce v jídelně. I to myslím přispělo k celkově kladnému dojmu, který si děti budou z kurzu odvážet. Ideální počasí byl příjemný bonus, se kterým asi není možné počítat vždycky, ale já mám skoro pocit, že plzeňský tým si ho prostě přivezl jako součást programu. Za to i všechno ostatní mu moc děkuji a budu se těšit…možná zase za pět let u další 1.B :-)))

Petra Nagyová, TU 1.B. GPdC Tábor